Přijeli jsme v sobotu po šesté večer autem od vlaku do nádherné rozlehlé zahrady a lesa Průvodců tmy.
Uzavřený velký areál s roubenkou a stodolou jako garáží a bernardýnem. Kdesi v hluboké zahradě, kam s Průvodcem zamíříme, uvidím, že je za stromy zahrada poseta svatyněmi Tmy.
Všude okolo les a ticho. Pardon, zpěv ptáčků a jaký. Jejich zpěv mi sloužil opakovaně ve Tmě k vytoužené ose času, kterou asi každý ve Tmě ztratil a ne vždy každý asi stejně intenzivně.
Máme to pojmenované, říká Průvodce a ukazuje. Tady je Svatyně zdraví. Tady Svatyně přátelství. Svatyně klidu. A tady je Svatyně lásky. Ta je tvoje.
Mám Svatyni lásky? Průvodce se usměje a ukazuje, co potřebuji vědět a vidět.
Budu za tebou chodit jednou denně mezi jedenáctou a čtvrtou. Ty se postíš, jídlo nosit nebudu, ale můžeš něco potřebovat. Zabouchám na dveře, že jsem tady. Pokud bude z tvé strany vše v pořádku, abych vstoupil do předsíně, dáš mi vědět. Zaboucháš tady na tu stěnu, což pro mne znamená, že zavřeš dveře oddělující místnost s tmou od předsíně. Předsíň je se stolečkem, pro tvou hygienu nebo jídlo, s umyvadlem, záchodem a sprchou. Vidím, že v předsíni jsou dva ručníky a přírodní mýdla a šampony.
Když se rozhodneš, že nastal čas a víš taky, kde co máš rozložené, tak si zavřeš chatku. Nespěchej, projdi se třeba po zahradě. Pak zavřeš druhé dveře oddělující vchod od předsíně. V předsíni je tady nahoře za umyvadlem vypínač, tím si zhasneš světlo, to bude jako poslední, až budeš připraven a všechno si vybalíš a nachystáš.
Místnost je taky celá dřevěná, teplotu si ovládáš na klimatizaci vypínačem. Je tady postel, přikrývka s polštářem, skřínka u postele.
Uprostřed na zemi ležela karimatka a bubínek. Už se těším. Dám za týden nohy za hlavu? Udělám zas stojku? Stoj ve svíci na hlavě?
Tady v rohu jsou poličky pro varnou konvici, jestli si čaj neděláš, dám ji dospodu. Chceš tu nechat empétrojku? Co tam je nahrané? Meditační hudba a duchovní texty. Jo, nech to tady.
Ještě něco? Asi nic.
Tak šťastný pobyt ve tmě, zítra přijdu. Ahoj.
Vybalím si za světla věci, rozložím je po hromádkách u stěny u postele. Opakuji si, kde co leží snad třikrát jako mimoň.
Z plného batohu prádla a také teplých věcí nakonec za celých sedm dní použiji pouze: pero a deník, trenky, tričko, tvrdý polštářek a stejně tak každodenně použitou jehličkovou podložku, kterou si masíruji záda a dělá jim to dobře. Pak bylinnou vodu na dásně, bylinnou zubní pastu a kartáček, meduňkové mýdlo s citrónem, kamenné srdíčko a vonné esence z borovice, pomeranče a meduňku s citronem. Skleničku s syrským kadidlem jsem otevřel hned první den a zavřel až poslední den po svítání. Jo a ještě jsem použil velkou osušku.
Když mám pocit, že se konečně ve svatyni za světla orientuji, vyjdu ven a procházím se chvíli po zahradě. Ani jsem si při příjezdu nevšiml, jak krásnou mají Průvodci také starou roubenku. Za roubenkou v zahradě je dětské hřiště. Vše kolem je tu ze dřeva. Nevyumělkované, přirozené. V lese.
Říkám si před Tmou. Máš strach? Že přijde myšlenkové peklo, nebo křeče, nebo chuť na cígo?
Těším se i kdyby přišlo cokoli. Hlavou mi jede: Zabloudit nemůžeš, všechno nosíš sebou, kam dojdeš, tam je tvůj cíl. Nic nevím. Žádný strach. Jdeme.
Z deníku dne 6.června po sedmé večer. První zápis do deníku před zhasnutím do Tmy
Je sedm. Začaly Události. Prezident pojede do Ankary a já do Světla. Těším se, jak nám to oběma dopadne až vyjdu ze Tmy. Prezident má jít v pondělí na narozeniny nejstarší dcery na zasedání vlády.
Ještě jsem se osprchoval, vzal čisté trenky a tričko, napil a vyčural. Pověsil ručník a osušku.
Deník mám označený, vím, kde je první a poslední strana hřbetu podle štítku na obalu tvrdých prvorepublikových desek s linkovaným papírem. Za poslední zapsanou stranou musím pero zavěsit na dopsanou stránku. Tak se budu orientovat.
Vypínám mobil okolo půl osmé večer.
Vše je nachystáno.
Zhasínám.
------------------------------------
Dnes v neděli 14. června při přepisu deníku čtu na Novinkách, že prezident pojede do Ankary v čele naší delegace! Bingo, říkal jsem to, tohle ti vládní ňoumové nedaj!
Jenže koukám, že estébáci s asijskými národovci a výfukáři, si neodpustili veřejný pubertální výron, zvaný vládní usnesení, že prý: Vláda prezidentu republiky cestu do Ankary schválila!
No to je prča. Jako že oni prezidentu něco schvalují? Asi tu normalizaci potřebujeme znovu zažít úplně naplno a do dna, jen si nedělat iluze o svaté stolici opozice.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.