Deník Tmáře 2026 - předmluva - část třetí. Příjezd do tmy a identifikace osob v deníku.

Psáno dne 13. června večer po týdenním pobytu ve tmě ukončeném dnes ráno. 

Přijíždím od Kutné hory v podvečer šestého června na vlakovou zastávku vesničky B., která je pouhým nástupištěm v rozlehlých polích. Zastávka na znamení. 

Vidím, že silnice pro auta je snad půl kilometru od zastávky na horizontu stoupající polní cesty. 

U vlaku mne měl vyzvednout Průvodce tmy, pan T. Dále uvádím jen Průvodce. 

Průvodce. Tak jsem ho nazval po týdnu tmy do přepisu deníku. Než jsem šel do Tmy, hlavně naslouchal a mluvil je pár věcných praktických slov, vždy velmi vřelých slov. Usmíval se, že to zažiji a bude za mnou každý den chodit. Uběhlo sedm dní. Když jsme se po týdnu Tmy s paní Já jsem vraceli společně s Průvodcem na vlak, kam nás rád a naopak šťasten vezl, měli jsme si všichni navzájem hodně co říci. Zeptal jsem se, co ho ke Tmě a celé té krásné zahradě se svatyněmi Tmy inspirovalo. Byla to jeho hluboká osobní zkušenost Tmou před mnoha lety.  

Z vlaku vystupuje pouze jedna paní. Je sportovně oblečená, usměvavá, s krosnou. 

Usmějeme se na sebe. Oba víme, že míříme do tmy. 

Taky na sedm dní? Taky. Už jste to někdy absolvovala? Ne. Já taky ne. Budeme si tykat, řekne s úsměvem a naprosto přirozeně? Jasně. Já jsem a Já jsem. 

S paní Já jsem šlapeme polní cestou a ona si v ostrém tempu zapaluje. Poslední cigareta, řekne. 

Já už mám od vlaku zapáleného jointa. Pak sedm dní jen tma a voda. Jestli přestat s konopím nešeřím, mám to, nejen abych vůbec někam došel. Když ztuhnu, nebo mi střílí mi z páteře šipky laskavé bolesti přímo do kyčlí. Laskavé bolesti poznání - to říkám po Tmě.

Za chvíli mi nohy vypovídají službu a nestačím nasazenému sportovnímu tempu paní Já jsem. 

Rozloučíme se, paní Já jsem se chce nejdříve projít se polem. Podle mapy je to přes šest kilometrů.

Tolik kilometrů do místa Tmy bych nedal. 

Domluvili jste se včera s Průvodcem, že pro mne přijede k vlaku autem. Kdyby to byly do tmy dva kilometry, to by šlo. Vlak o půl šesté byl jediný spoj nejblíž Tmy a Průvodci ho nabízeli všem s možností pro zájemce přijet pro ně i do Kutné hory a odvézt je na pobyt. 

Průvodce tmy nebyl ani na příjezdové cestě u silnice. 

Jdu pomalu do první vesnice a čekám, že pojede od směru, kam mířila sportovkyně Já jsem. 

Málem jsme se minuli u kostela, už to otáčím, řekl Průvodce, když jsem zavolal, jestli jdu špatně naproti po silnici. V autě seděla paní jeho žena L. Vystoupili, vřele jsme se přivítali, batoh do kufru a jedeme. 

Sedím na předním sedadle. Cítím, že to není kýč, ale skutečně vřelé setkání. 

Průvodci měli klid a veselo a radost v očích, i když jim celou cestu ze zedního sedadla pípal alarm signalizující údajně nezapjatý pás, jehož spínač se právě ulomil.  Někdy to poznáte ihned po stisku ruky a pohledu do očí, že jste správně. Jedeme autem krásnou krajinou s poli dost přes deset kilometrů. 

Přemýšlím. Budou v deníku označení určití lidé, se kterými budu ve tmě mluvit a oni nebudou chtít a souhlasit se zveřejněním a uvedením jména? 

Budu poprvé psát ve tmě.  Zkusil jsem to, jde to. Musím psát velká tiskací písmena. Čistý tlustý deník formátu A4 mi doporučila vzít Přítelkyně. 

Chtěl jsem ten deník psát hlavně pro sebe a rodinu. Cítili, že bych Tmu potřeboval. Vloni na vánoce a narozky mi děti a bývalá manželka dali dvě obálky s nadpisem Na pobyt ve tmě. Máme tři dospělé děti. 

Starší dcera začala po mateřské pracovat a mají doma dva malé kloučky. Oba kluci jsoucí šťastni ve  veselé a inspirativní školce, což je skutečná trefa. Prostřední je syn. Ti mají doma stejné dva andílky s maminkou - starší do školky teprve začal opatrně docházet. Třetí nejmladší je dcera. Ti mají doma převelice zvídavého a citlivého chlapce na druhém stupni základky. Chodí do skautu. Možná by ho ta tma také lákala. I on má také štěstí chodit do správné a inspirativní školy. Sestra a její první syn mají doma taky chlapečka. 

Pak jsem chtěl psát o pobytu ve tmě také pro Přítelkyni, která místo tmy po vlastní zkušenosti vybrala a s níž žiji. Co když se mi tam zjeví někdo, kdo  tam nechce být uveden a budu to měnit? 

Dnes třináctého června ráno po ukončení pobytu mi laskavý Průvodce v autě cestou na vlak řekl, že by o mých vizualizacích (halucinacích obrazy) ve tmě chtěl slyšet člověk, který na toto téma píše studii. Že spolupracují s univerzitou. Jasně, souhlasil jsem. 

Takže když tam je někdo další z rodiny, tak je to Otec (90) a Strýc (34) a Kamarád J. 

Některé části deníku jsem nepřepsal. Hlavně kvůli tomu, že jsem ve Tmě zapomněl, že jsem něco již zapsal, a pak také ještě pozdější den a nevěděl, že jsem stejnou věc už jednou zapsal. Pak jsem některé v danou chvíli důležité a zapsané opakující se věci neopakoval, ale uvedl to kurzivou.